Poradce přírodní medicíny

Nazývám ho tichým zabijákem psychiky. Když potkáváme lidi na ulici, v tramvaji, či metru, vytvoříme si o nich hned hromadu úsudků. Stačí pozorovat jejich chování, pohyby, vyjadřování. Často můžeme odhadnout věk, společenské postavení. Podle toho můžeme také případně zareagovat.

Lidé trpící Aspergerovým syndromem mají veliké problémy správně pochopit, vnímat a vyložit si signály okolí, které jsou pro většinu z nás samozřejmé.

Tento syndrom jim ztěžuje pohyb ve společnosti a její vnímání, vyhodnocení situací.

Aspergerův syndrom je druhem autismu – postižení, ovlivňujícího způsob, jakým se osoba dorozumívá a jak reaguje na jiné osoby. Tyto choroby mají mnohé společného. Jako příklad můžeme uvést následující:

• potíže v komunikaci
• potíže ve společenských vztazích
• nedostatek predstavivosti a tvořivé hry

Nicméně lidé s Aspergerovým syndromem mají obvykle méně potíží s řečí než osoby s autismem. Často mluví plynule, avšak jejich mluva může znít stroze, protože používají spisovný jazyk a jejich vyjadřování zní nadřazeně. Lidé s Aspergerovým syndromem také nemívají přidružené mentální opoždění, spojené často s autismem, ve skutečnosti často mají průměrnou nebo nadprůměrnou inteligenci. Dle zkušeností spíše nadprůměrnou inteligenci.

Díky tomu mnoho dětí s Aspergerovým syndromem navštěvuje běžnou školu a se správnou podporou a povzbuzením, mohou dobře prospívat a později dosáhnout vyššího vzdělání a získat zaměstnání.

Základní charakteristika

Aspergerův syndrom má mnoho společných znaků s autismem. Nejdůležitějšími znaky jsou:

Potíže ve společenských vztazích

Na rozdíl od osob s „klasickým“ autismem, které často vypadají do sebe uzavřené a bez zájmu o okolní svět, mnoho osob s Aspergerovým syndromem, velmi touží být ve společnosti a nemají odpor ke styku s lidmi. Avšak stále je pro ně těžké porozumět mimoverbální komunikaci, včetně výrazu tváře.

Potíže v komunikaci

Osoby s Aspergerovým syndromem mohou mluvit velmi plynule, ale nevšímat si přitom reakcí lidí, kteří je poslouchají. Může se stát, že stále mluví a mluví, bez ohledu na zájem posluchačů nebo mohou vypadat necitliví k jejich citům.

Navzdory tomu, že mají dobré jazykové schopnosti, mohou osoby s Aspergerovým syndromem znít příliš puntičkářsky nebo brát vše příliš doslovně – problémy mohou působit žerty stejně jako nadsázka nebo metafory. Například člověk s Aspergerovým syndromem může být zmaten nebo i vystrašen, prohlášením: „Utrhne mi za to hlavu.“

Nedostatek představivosti

Zatímco osoby mající Aspergerův syndrom často vynikají v učení se faktům, vzorcům a schématům, je pro ně těžké přemýšlet abstraktně. Dětem to může působit problémy ve škole, kde mohou mít obtíže s některými předměty, jako je literatura nebo náboženství.

Zvláštní zájmy

U osob s Aspergerovým syndromem se často vyvine téměř posedlost ve vztahu k jejich koníčku nebo sbírce. Jejich zájmy obvykle zahrnují uspořádávání věcí nebo memorování údajů z oboru, na který se soustředily, jako jsou například vlakové jízdní řády, výsledky dostihů nebo i rozměry katedrál.

Nicméně, s povzbuzováním se jejich zájmy se mohou rozvíjet takovým způsobem, že lidé s Aspergerovým syndromem začnou svůj oblíbený obor studovat nebo v něm také najdou práci.

Obliba rutinní činnosti

Jakákoli neočekávaná změna obvyklé rutiny, může u osoby s Aspergerovým syndromem, vyvolat rozčilení. Malé děti si mohou vytvářet své vlastní rutiny, například do školy mohou vyžadovat jít pokaždé stejnou cestou. Ve škole je mohou rozčílit náhlé změny, jako je třeba změna rozvrhu. Lidé s Aspergerovým syndromem často upřednostňují rozvrh denní, činnosti podle určitého daného vzoru. Jestliže jejich činnost vyžaduje časový plán, pak jakékoliv neočekávané zpoždění (např. dopravní zácpa) může vyvolat úzkost nebo rozčilení.

Jaké jsou příčiny Aspergerova syndromu?

Po příčinách autismu a Aspergerova syndromu se stále pátrá. Mnoho odborníků věří, že vzor chování, podle kterého se Aspergerův syndrom diagnostikuje, není důsledkem jediné příčiny. Mnoho důkazů ukazuje na to, že příčinou Aspergerova syndromu mohou být různé fyzické činitele, které vesměs ovlivňují vývoj mozku – příčinou není citové ochuzení nebo výchova.

Existuje na to nějaký lék?

Aspergerův syndrom je vývojová porucha postihující mozek, a proto nelze vyléčit. Z dětí s Aspergerovým syndromem vyrostou dospělí s Aspergerovým syndromem. Přesto však lze mnohého dosáhnout vhodnou výchovou, vzděláváním a podporou.

S dostatkem času a trpělivosti je možné naučit osoby s Aspergerovým syndromem základním dovednostem pro běžný život, například vhodné komunikaci s lidmi.

Význam včasné diagnózy

Protože postižení osob s Aspergerovým syndromem není tak patrné jako u osob s autismem, může u nich být tato porucha dlouho nerozpoznána. To může vést k tomu, že na jejich potřeby nebude brán ohled a rodiče se mohou obviňovat nebo ještě hůře – obviňovat své dítě, pro jeho neobvyklé chování.

Co přinese budoucnost?

V současnosti existuje jen několik zařízení určených výslovně pro děti s Aspergerovým syndromem. Některé děti jsou v běžných školách a jejich prospěch závisí na podpoře a povzbuzení od rodičů, pečovatelů a učitelů. Některé děti s Aspergerovým syndromem navštěvují zvláštní školy pro děti s autismem a děti mentálně opožděné. V Česku bohužel se o této nemoci ví hodně málo a běžný lékař nemoc často přehlédne, protože o ní ani neví.

Jelikož u osob s Aspergerovým syndromem je často jejich postižení méně zjevné, než u někoho s autismem, jsou v jistém smyslu více zranitelné. Bohužel se ve škole mohou stát snadným cílem škádlení a šikany.

Postupem času, jak jsou starší, mohou si uvědomit svoji odlišnost od ostatních lidí a cítit se osamoceně a trpět depresemi. Lidé mající Aspergerův syndrom často touží po společnosti a jsou zmatení a rozčilení skutečností, že najít si přátele je pro ně tak těžké.

Ale budoucnost osob s Aspergerovým syndromem nemusí být tak bezútěšná. Dospělí s Aspergerovým syndromem mohou (a také se tak děje) žít plnohodnotný život, dosáhnout vyššího vzdělání, získat práci a vytvářet přátelství.

V zaměstnání mohou osoby s Aspergerovým syndromem nabídnout mnohé: přesnost, spolehlivost a oddanost věci. Nezbytný je však informovaný a chápající zaměstnavatel a kolegové v práci.

Je neuro degenerativní onemocnění centrální nervové soustavy, které přímo souvisí s úbytkem nervových buněk v části mozku nazvané Substantia nigra (černá substance). Tyto buňky za normálního stavu produkují dopamin, což je neurotransmiter – přenašeč, který zajišťuje přenos signálů mezi nervovými buňkami – neurony. Nedostatek dopaminu způsobuje, že pacient postupně není schopen ovládat nebo kontrolovat svůj pohyb. Parkinsonova choroba je známá již od starověku. Poprvé však byla popsána roku 1817 londýnským lékařem Jamesem Parkinsonem.

Kdy se může vyskytnout?

Větší riziko výskytu Parkinsonovy choroby se vyskytuje u mužů a žen nad 50 let. Zhruba u 15 % pacientů se ale nemoc může objevit už před čtyřicítkou a ve výjimečných případech ještě dřív. Budoucí výskyt Parkinsonovy choroby však nelze předpovědět. Dosud neexistují důkazy, které by vysvětlovaly výskyt tohoto onemocnění. Vědci se však kloní k teorii, že nemoc může být důsledkem genetických predispozic a vlivu vnějšího prostředí. Existují ovšem i případy, kdy se Parkinsonova choroba vyskytla i u lidí kolem 40. roku.

Jaké jsou příznaky Parkinsonovy choroby?

Stavy pomalosti a ztuhlosti, či samovolné pohyby některým pacientům značně ztěžují běžné životní situace, např. neobratnost u pokladny v samoobsluze, stavy OFF, při kterých se nelze rozejít, situace v restauraci, kině, divadle apod. Pacienti často mají problémy s komunikací, obtížnou artikulací, špatným psaním. Často bezvýrazný obličej a podivné pohyby budí zvláštní dojem, za “maskou” se však skrývá inteligentní člověk. Pacientovým souputníkem může být deprese, ve stáří se přidávají další psychické potíže. Choroba zásadním způsobem ovlivňuje nejenom život postiženého, nýbrž i celé jeho rodiny, přátel, kolegů.

Jaké jsou příčiny choroby?

Vlivy prostředí a toxických látek je pravděpodobnou příčinou zvýšeného výskytu této nemoci. Uvažuje se o možném vlivu různých rozpouštědel zejména ředidel obsahující těkavé látky, včetně některých látek obsažených zejména v nekvalitním alkoholu a látek používaných při výrobě plastů. Hypotézu, hovořící o tom, že spouštěcím mechanizmem Parkinsonovy choroby je zatím blíže neurčený toxin, zasahující nervová zakončení dlouho před propuknutím choroby, podporují výsledky výzkumu italských lékařů z Parkinsonského centra Instituti Clinici di Perfezionamento v Miláně. (Neurology 2000;55:667-673). Souvislost mezi pesticidy a Parkinsonovou chorobou ukázala studie izraelských vědců.

Léčba Parkinsonovy choroby není ani v současné době. Existují pouze prostředky, které umožňují mírnit průběh nemoci. Lze použít i chirurgický zákrok.

Definice deprese.

Deprese je závažná, dlouhotrvající porucha psychiky projevující se snížením až vymizením schopnosti prožívat potěšení, pokleslými náladami, a patologickým smutkem jedince.

Člověk postižený touto chorobou, která se rozmáhá mezi lidmi, čím dál tím více, pociťuje ve svém nitru beznaděj, nedostatek motivace, úzkost, osamocenost, pocit zmaru a pocit zbytečnosti. Nemocní touto chorobou, mají často pocity bezcennosti, nemají sebedůvěru a tím mají obavy z neužitečnosti. S depresí se pojí únava, zhoršená pozornost a soustředění.

Jak se projevuje?

Jedná se o závažný, dokonce někdy i život ohrožující stav. Reakce postiženého jedince na tento duševní stav je různý a často naruší chod své rodiny a okolí. Dotyčný může být podrážděný, agresivní a zlomyslný nebo naopak unavený, tichý a klidný. Většinou mizí radostné reakce na pozitivní podněty a jedinec se může okolí jevit jako cynik. Deprese se léčí vždy za pomoci odborných lékařů.

Jak vzniká?

Vznik deprese je vždy podmíněn souhrou vnitřních dispozic a vnějších faktorů. Může se jednat i o přímou reakci na událost nebo životní situaci. Často je také projev deprese v generačních liniích a na základě výzkumů, lze hovořit o genetických predispozicích.

Z praxe.

Znám rodinu, kde se tyto stavy objevují v celé linii již více jak po čtyři generace a bohužel v jisté fázi této nemoci vyústily vždy v sebevraždu. Spouštěčem této závažné nemoci může být cokoli. Zpravidla však hluboké neshody v soukromí a neuspokojení z práce. Je zajímavé, sledovat u koho se tato nemoc projevuje více, zda u žen, či mužů. V poslední době se bohužel tato nemoc více projevuje u mužů. Co je také zajímavé, že tato nemoc se projevuje ve značné míře u lidí s více násobným vysokoškolským vzděláním. Tito lidé jsou často pro běžný život neupotřebitelní a často žijí ve svém teoretickém světě. Srážka s realitou všedního života je často pro ně spouštěčem této nemoci.

Jaké jsou příznaky?

Příznaky nemoci. Pokud sledujete u svých blízkých dlouhodobě zhoršenou náladu, pocity beznaděje a bezvýchodnosti, může se jednat o první příznaky deprese. Jedinec se přestává zajímat o dřívější příjemné aktivity, ztrácí zájem o své koníčky a záliby. Pokud výrazně ochabl zájem o sex, spojený se změnou režimu spánku, s tím, že hůře usíná, když usne, tak může spát celý den a má pocit těžkosti celého těla, které mu brání, aby vstal z postele, díky slabosti, kterou cítí procházet celým tělem, tak jde s největší pravděpodobností o depresi a je nutné co nejdříve vyhledat odborného lékaře.

Je i plno jiných projevů člověka, trpícího touto chorobou. Často trpí nechutenstvím. Také, a na to pozor, může docházet k výpadkům paměti a chování, lze říci, že se dotyčný pohybuje v neustálém kruhu. Čím více se propadá do deprese, tím více ho tato choroba požírá tak, že v těžkých projevech se nezvládá postarat ani sám o sebe, jak v běžném životě, tak i v oblasti osobní hygieny.

Může se deprese projevit u dětí?

Děti. V dnešní hektické době rodiče jsou pohlceni pracovními povinnostmi a tím, že většina rodin má vše, včetně domu na půjčku, jsou rodiče ve velkém stresu, který přenáší i na děti. Bohužel to se odráží na jejich psychice, kdy se cítí osamocené a mají potřebu se svěřovat. Tím vznikají dětské gangy, které svou frustraci dávají často svému okolí najevo. Proto velice dobře vnímejte signály od svých dětí, které jdou do nového, pro ně neznámého prostředí. Například do nového školního kolektivu. Často u těchto jedinců dochází k šikaně čí jinému ponižování. Dítě pokud trpí depresí a rodiče ho nevyslyší, trpí například anorexií, sebepoškozováním, pokusem o sebevraždu, depresí. Proto vás žádám, aby, jste naslouchali svým dětem.

Projevy u starých lidí.

Staří lidé. Bohužel na stáří bývá pohled mladých lidí často negativní a nechtějí se se starými lidmi potkávat a ba co víc i starat. Jde o jev, který souvisí se špatným sociálním cítěním a to souvisí s porušením tradičních rodinných vztahů, kdy celé generace společně žili pod jednou střechou.

Jde o zničení tradičních hodnot a morálních kodexů, které měla po celé generace. Dodržovala je celá rodina a přenášeli se z generace na generaci. Základní hodnotou byla úcta ke starším a povinností se o ně postarat ve stáří. To v dnešní době bohužel není možné, protože dnes nikdo žádné hodnoty neudržuje. Vznikli odkladiště pro staré lidi, kterým honosně říkáme domovy důchodců. Pokud je znáte a máte v nich odložené své blízké, potkáváte se s lidmi bloumajícími po dlouhých chodbách a pohledem do jejich očí vidíte stesk, smutek, bezmoc, samotu. Zde je pro nemoc zvanou deprese opravdu příznivé prostředí. Zde se projevuje i jeden ze symptomů této nemoci a to je ztráta paměti. Spolu s ostatními projevy se bohužel často zamění za jinou a strašnější chorobu a tou je stařecká demence.

Vyzývám všechny, kteří máte možnost se postarat o své blízké v pokročilém věku – postarejte se o ně. Děda mi vždy říkával: Jak se Ty postaráš o své rodiče, Tak se Tvé děti postarají o Tebe.,,

Co na to přírodní medicína?

Příroda, které jsme součástí nám dala bylinky, které lze s úspěchem použít při léčbě této nemoci. Jedná se o přírodní antidepresiva a adaptogeny.

Jejich namíchání a způsob užití je velice složitý a závisí od každého případu zvlášť. Proto je potřeba vždy vyhledat člověka, který rozumí bylinkám a léčitelství a dokáže vám odborně poradit. Je nutné, vždy tento způsob léčby konzultovat s odborným lékařem.

Tak toto je choroba, které se každý bojí a pokud potkáte člověka s lupenkou tak podvědomě si odsedáváte, bojíte se podat ruku a postižení lupénkou se stydí chodit do společnosti, mají obavy se vysvléci a proto, vždy s touto chorobou jdou ruku v ruce i značné psychické problémy.

Máme dvojí lupénku a málokdo to ví.

Vnitřní – postihuje klouby. Jde o onemocnění, které je velmi bolestivé a může zdeformovat postižené klouby tak, že ztratí svou funkčnost.

Vnější – je vidět na povrchu pokožky, kde se utváří celá ložiska tohoto typu ekzému. V případě této choroby jde o těžké selhání imunitního systému člověka, kde je porušena energie lymfatického systému, jater a činnost pravé nadledvinky. Tolik z hlediska přírodním medicíny.

Projevy . . . 

Nejvážnější případy této choroby jsou tak závažné, že lidé často přemýšlí jak odejít z tohoto světa, protože to co prožívají, je opravdu velice bolestné a to doslova. Jednak se může tvořit tolik šupinek kůže, že je každý den nametete na lopatku a ta je plná. Horší je, když se neustále škrábeme a vznikají nám mokvající krvavé rány, které se lepí na oblečení. Často lidé strhávají oblečení ze svého těla. Ale dost o těchto těžkých projevech této choroby.

Co dělat?

Když máte pocit, že máte ekzém a nevíte si rady, běžte k odbornému lékaři. Ten vám určí, zda jde o ekzém nebo o začínající lupenku. Lékař nasadí kortikoidy a lupenka zmizí, ale jen z povrchu naší pokožky. Bohužel v těle nám přetrvává a kdykoli může udeřit znovu.

Dnes již existují přípravky, které mohou pomoci i bez kortikoidů. Při výběru těchto přípravků postupujte obezřetně. A vždy se pokud možno poraďte se svým lékařem.

Dá se lupénka vyléčit?

Nedá. Dá se léčit, dají se potlačit její viditelné projevy, ale vyléčit se zcela nedá.

A co bylinky?

Ano, bylinky mohou pomoci. Musíte však za bylinkářem, který dokáže vhodně poskládat bylinky tak, aby zmírnily projev této choroby. Pro každého člověka je potřeba poskládat bylinky dle projevů této nemoci individuálně.

Z vlastní zkušenosti na postižených lidech touto nemocí mohu potvrdit, že vhodně poskládané bylinky dokáží zcela potlačit vnější projevy.

Čínská medicína vznikla před tisíci lety a její vědění se po generace předávalo jako vzácné tajemství. Klany léčitelů si uchovávaly respekt celé společnosti a později se znalosti soustředily v klášterech, kde se bylinám, léčebným postupům i duchovním cvičením věnovali mniši celý svůj život.

Na rozdíl od západní medicíny, která se soustředí na nemoc, východní medicína hledá především rovnováhu. Léčí nejen tělo, ale i jemné síly, které ho ovlivňují, a tím působí preventivně. Dnes i moderní technologie potvrzují to, co staré nauky věděly dávno.

Základem je rovnováha. K jejímu dosažení slouží:

• akupunktura a akupresura,
• bylinné směsi,
• úprava životního stylu a stravy,
• prevence jako cesta k dlouhověkosti.

1. Rozlišovací diagnostika
2. Metody vyšetřování
3. Mechanismus nemocí
4. Příčiny a vznik nemocí
5. Síť energetických drah
6. Vnitřní orgány
7. Tělní tekutiny, krev a čchi
8. Prevence nemocí a zásady léčby

Na svých cestách po Asii jsem poznal, že každý klášter, každá vesnice měla svého lékaře – často mnicha, který byl zároveň duchovní autoritou. V jejich učení jsem objevil moudrost starší než buddhismus sám. Zjistil jsem, že bez moderní techniky by i západní medicína musela znovu objevit to, co východní kultura uchovává už tisíce let.

Antibiotika ztrácí účinnost, viry se stávají rezistentními a hormony v životním prostředí narušují lidské zdraví. Stojíme na prahu krize, která ukazuje, že musíme znovu objevit znalosti našich předků a používat je s rozumem a citem.

Je zdrobnělina jména Tina a toto jméno nosila žena, která mě fascinovala do konce svých pozemských dnů.

Když jsme se poznali, bylo jí více než sedmdesát let. Měla výrazné oči a vyřídilku jako žádná jiná žena. Bylo jí slyšet na celé kolo a neustále se smála. Ihned jsme si vzpomněl na krátké setkání s Vladimírem Menšíkem, který byl hlučný, plný energie a neustále se smál. Jeho slovní kulomet se mi okamžitě vybavil, při prvním setkání s Tinkou.

 Jakmile jsem vstoupil do místnosti, kde se nacházela, dívala se na mě jako na zjevení a řekla mi „ahoj brácho z minulého života. Konečně jsem Tě našla.“ A již se ode mě, až do posledních svých dnů, nevzdálila. Již když jsme se poznali, byla po těžké operaci rakoviny tlustého střeva. Ihned se se mnou radila, co má jíst, jaké bylinky si má nasbírat a zda se může vypovídat ze svého bolu. Pochopil jsem, že příčina celé nemoci je opravdu stará více než deset let a váže se na její pobyt v bývalém Sovětském svazu, kde ze dne na den, přišla o svého muže a do konce jejích dnů, pochybovala o jeho přirozené smrti. Přesto na Rusko nezanevřela, spíše naopak. Milovala ho celým svým srdcem a pochopil jsem proč. Život měla velice složitý a její první dětské vzpomínky se vázaly k druhé světové válce, kdy se jí jako zázrakem podařilo vyváznout z vražedného řádění německých vojsk, kdy před jejíma očima, jí zavraždili členy její rodiny. Toto vše se odehrálo v Bulharsku, odkud pocházela. Jak dospívala poznala se s mnoha lidmi, kteří se zabývali mystikou a léčitelstvím. Dokonce si jí prý baba Vanga, známá léčitelka, vybrala za svoji žačku. Ona však odešla se zbytkem své rodiny do Československa, začít žít nový život.

Rakovina ji pomalu požírala a Tinka se jí urputně bránila a já jsem jí pomáhal, jak jsem mohl a jak jsem nejlépe uměl. Nasadili jsme kořen pampelišky, který je vynikajícím přírodním chemoterapeutikem a plavuň vidlačku s puškvorcem, v poměru jedna ku deseti a ganodermu s kořenem ženšene. Vše jsme zpracovali podle starých receptur a stanovili dávkování. Tinka i já jsme byli překvapeni okamžitými účinky těchto bylin. Velice účinně ji pomáhaly zvládat ozařování, po kterém se vždy díky těmto bylinkám velice rychle zregenerovala. Vše velice dobře zvládala i po psychické stránce. Neustále jsme si povídali o duchovních světech a průběhu smrti. Řekla mi, že až zemře, přijde mě navštívit, aby mi sdělila, jak to v tom světě za oponou vypadá. Smáli jsme se tomu a neustále mi říkala, že v příštím životě se určitě opět potkáme, v jedné rodině. Jednoho dne jsem k této vitální ženě přijel a již jak jsem jí uviděl jsem na ní začal volat:,,Tinko, Ty jsi to vzdala. Co se stalo?!“  Mlčela a jen hlesla :  „Pojď dál, vše Ti povím.“ Sedl jsem si a poslouchal její dlouhý monolog, proč vše vzdala a co je příčinou, že chce co nejdříve zemřít. Bylo mi smutno, protože jsem již pochopil, že přijdu o skvělou kamarádku, která se rozhodla co nejdříve zemřít. Když zakončila svůj monolog,  zeptala se mě, jestli jí chápu, proč chce odejít. Odpověděl jsem jí, že ji plně chápu. Věděl jsem, že svou pevnou vůlí a tím jak vysoce vzdělanou ženou byla, jak v pozemském vědění a poznání, tak i v duchovních oborech mystiky, dokáže zklidnit svoji mysl natolik, že odejde na druhý břeh. To se také stalo. Tinka dodržela svůj slib a dala mi vědět, že již je na druhém břehu a že se těší na shledání, až tam také jednou přijdu. Často se dívám na její fotografii a vidím babu Vangu s velkýma krásnýma očima s úsměvem a srdcem na dlani.

S dalším zajímavým případem, jsem se setkal v jednom malém městečku, kde jsem měl pár pacientů.  Potkávám se i s lidmi psychicky narušenými, kteří se mezi námi volně pohybují a často splňují podmínky léčby, na některém z oddělení psychiatrických klinik, či ústavů. Jsou to lidé, kteří trpí schizofrenií, až po lidí, kteří trpí “vyhořením” a únavovým syndromem. Lidé často vidí bytosti, které vnímají pouze oni. Jednají i na veřejnosti tak, že pobíhají zmateně a mávají rukama kolem sebe se slovy, že odhání draky, žluté trpaslíky a jiné zajímavé bytosti. Dle lékařských studií, údajně každý pátý člověk, je možným pacientem trpícím schizofrenií nebo jiným psychickým onemocněním. Potkávám také lidi s depresemi, kteří odmítají navštívit odborného lékaře a uchylují se k pochybným liturgickým, či magickým rituálům, které mají nemocnému pomoci. Bohužel časem tito lidé podlehnou různým sdružením a sektám, které jsou vedeny lidmi, kteří chtějí seberealizovat své ego, nikoli pomoci lidem. Zde v Česku po roce 1989 vzniklo více než tisíc různých sekt zaměřených na esoteriku. Jsou rozsety po celé zemi a přináší postupnou zkázu, v podobě manipulací s lidmi, zničených životů. Běda tomu, kdo se proti těmto uskupením otevřeně postaví. Lynčují ho formou pomluv a intrik. Vše se děje skrytou formou nebo diskreditací na sociálních sítích.

Nyní k našemu druhému, zajímavému případu, který se mi vryl do paměti svoji neotřelostí, upřímností a svou ojedinělostí.

Jednoho dne se na mě obrátila o pomoc dívčina, která do telefonu zněla velice jemně a tichým hlasem mě požádala o konzultaci svého psychického stavu. V daný den a v daný čas vešla do mé ordinace dívčina, křehká jak víla s hlubokýma očima a sdělila: ” Hovořím s mrtvými lidmi, je to normální? ”  Nevěřícně jsem na ni hleděl a zeptal se, jak to dělá a co při tom, když hovoří s mrtvými lidmi, cítí. Chtěl jsem vědět, zda náhodou dívka netrpí bludy nebo schizofrenií. Sedla si a začala mluvit. Já jen seděl a naslouchal. Tato křehká dívka pracovala jako manikérka, kadeřnice a kosmetička. Jen tuto odbornou práci nedělala živým, ale mrtvým lidem. Prý proto, že v této práci s mrtvými našla svůj vnitřní klid a smíření se životem. Upravovala je na jejich poslední setkání s blízkými tak, aby nebyly vidět jejich útrapy posledních chvil, než naposledy vydechli a odešli tam, kam si dle svých skutků činěných za života zasloužili. Popisovala, jak se mrtvý v podobě éterického těla zvedne z rakve a stojí vedle ní a povídá o svém životě. Ona mu naslouchá a přitom ho upravuje na jeho poslední cestu. Často se prý dozví od mrtvých takové detaily z jejich života,  či o příbuzných, že od té doby se snaží, pokud to jde,  se “se svým mrtvým” rozloučit i při obřadu. Často prý znala jména blízkých i jejich tajemství, které ji prozradili její mrtví přátelé. Zeptal jsem se jí, zda si to někdy ověřovala, zda to, co ji sdělili je pravda. Odpověděla, že ano a vždy to prý byla pravda. Dříve, si s tím nevěděla rady a po shlédnutí filmu Duch, se snažila živým pozůstalým, vyřizovat vzkazy od mrtvých. Měla s tím velké problémy a setkávala se s nepochopením. Nyní již nevyřizuje vzkazy od mrtvých živým, protože okolí ji má za podivínku. Nemá žádného přítele, protože ten poslední od ní utekl se slovy, ať se jde léčit do blázince. Měl jsem před sebou dívku, která byla fenomenální citlivec, což je odborný termín pro člověka, který má méně než tři centimetry animálního magnetismu kolem svého těla. Tato dívka disponovala ještě jedním velikým darem a tím darem byla jasnovidnost.

hovoří o intrikách, pomluvách zlu a nevážení si svého znovu nabytého zdraví. Každý z nás se,  již zcela určitě, potkal s dobrem i zlem, intrikami, pomluvami a jinými hodně ošklivými lidskými vlastnostmi. Je smutné, když se všechny tyto vlastnosti sejdou v mysli člověka, který vidí svůj smysl života pouze v možnosti škodit, manipulovat s lidmi, ničit lidi pomluvami a tím se dostávat po zádech těchto zlikvidovaných lidí do vyšších a vyšších postů. Potom se my, obyčejní lidé divíme jak se tento nebo onen zlořád dostal tak vysoko. Je potřeba se na to podívat jinak. Je nutné si položit otázku, kolik lidí a celých rodin zničil takový člověk, aby dosáhl postu na kterém je.

V Česku krachuje jedna velká společnost za druhou a všechny jsou v rukou soukromníků, kteří nemají přehled co vlastní a často dluží na daních tolik, že by to nesplatili ani za tisíc let svého života. Majitelé jsou lidé, kteří se shodou okolností dostali k majetku při privatizaci v devadesátých letech a nemají ani potuchy jak se takový podnik řídí. Většinou vše leží na bedrech vysokého managementu firmy, který buď má zájem nebo nemá zájem, udržet společnost v chodu. Tomu také odpovídají finanční odměny, které jsou zpravidla pro tuto společnost likvidační. A nyní si představte, že takový člověk onemocní zákeřnou nemocí a musí z vysokého postu ve společnosti odejít. Bohužel jsem se s takovým člověkem potkal a do dnešních dnů tohoto setkání lituji. Jsou jména lidí, které si budu pamatovat do konce svého života. Tolik zla, intrik a pomluv jsem nezažil do té doby, než jsem tohoto člověka potkal.

Začněme však od začátku. Jednoho dne mě jedna paní požádala, zda bych mohl pomoci její dobré přítelkyni, bývalé ředitelce významné pojišťovny a nezajistil jí léčbu rakoviny kdekoli v Asii. Že hledá kliniku, kde by jí zmírnili bolesti a současně chce podstoupit léčbu alternativními metodami. Tento návrh jsem odmítl s tím, že to není reálné. Obě dámy neustále požadovaly, abych jim to zajistil, že ví o mých cestách do Jihovýchodní Asie a klinikách, které jsem navštívil. Požadovaly zajistit léčbu v Číně, na specializované klinice, že je to jediná možnost,  jak této ženě pomoci.

Jednoho dne se mi v ordinaci objevila žena, která mi od pohledu přišla velice zvláštní a podle typologických znaků i velice agresivní a hysterická. Byla to ona dáma, která požadovala zajištění léčby. Znovu jsem ji odmítl s tím, že ji nemohu pomoci a cesta do Asie by byla pro ni velice složitá, namáhavá a vyčerpávající. Jaké bylo mé překvapení, když ani ne za čtrnáct dnů si přinesla papír, že cestu zvládne a v Asii chce zůstat bydlet. Prý prodá dům a veškeré finanční prostředky dá do své léčby a svého pobytu. Lidé kolem ní ji v tom velice podporovali a jak jsem později pochopil, byli i rádi, že se tato paní odstěhuje tak daleko. Nechápal jsem, proč jsou tak rádi a bylo mi to vše divné. Hlavně proto, že ze všeho čišela typická česká “upřímnost”. Požádal jsem svého velice dobrého přítele žijícího v Asii, který jako zástupce významné společnosti, tyto záležitosti zajistil. Současně s tím jsem okamžitě předal veškeré kontakty na paní. Od této doby byli spolu ve spojení a veškerém podrobnosti celé cesty si spolu domlouvali prostřednictvím dostupné komunikace. Velikou pomocnicí a organizátorkou celé akce byla paní, co mi svoji nemocnou kamarádku přivedla. To, co se dělo po prodeji domu nechci ani popisovat. Vše bylo hektické a celé plné intrik, pomluv a polopravd. Nelíbilo se mi co se děje a neustále jsem se ptal svého kamaráda v Asii, zda je to reálné a správné. Byl jsem jím ujištěn, že je vše zajištěno a připraveno. Na všem jsou prý s oběma dámami domluveni. Nebyl jsem spokojený s průběhem a chováním lidí, kteří se na všem podíleli. Samotný let proběhl bez velkých komplikací a v Asii nás přivítalo krásné, subtropické podnebí jednoho krásného ostrova Tato perla Jihočínského moře svými výstavními městy může konkurovat světovým velkoměstům a fantastické pláže jsou úchvatné svou čistotou a moře tyrkysovou barvou. Tak čisté moře jsem dlouho neviděl. Na letišti nás přivítal můj dlouholetý kamarád, který vše domlouval s místními klinikami a orgány. Tento člověk si ténto pozemský ráj zamiloval a žil tam již nějakou dobu. Jednalo se o velmi vzdělaného člověka, který se na svět usmíval a žil život plnými doušky. Pro paní již měl připravený plně zařízený luxusní byt a za velice nízké provozní náklady. Zde se pravé povahové rysy této dámy poprvé projevily ve své síle. Arogance, zpochybňování, lži. Kamarád byl v šoku, protože je to člověk, který si uschovává veškerou komunikaci s lidmi a tak předložil veškerou vzájemnou komunikaci na stůl. Jaké bylo překvapení, když v komunikaci paní zadala zcela odlišné požadavky mě a jiné mému kamarádovi s tím, že mě o změnách informuje. Bohužel tomu tak nebylo. Tento zvláštní přístup nás značně překvapil a začali jsme být ostražití. Tuto českou dámu jsme přistihli při manipulaci s informacemi a polopravdami v emailech. Nakonec si tato dáma vydupala zcela jiný byt. Rozmlouvali jsme jí to a zdůvodňovali vysokými náklady na byt. Nedala si to rozmluvit a požadovala zajištění posluhovačky. Prostě a jistě, projevilo se české velkopanské chování se vším, tak jak popisuje Hašek ve své světoznámé knize. Já jsem poté odletěl zpět domů. Tato dáma, která trpěla rakovinou v opravdu vysokém stádiu a kdy pravděpodobně z náboženských důvodů, nechtěla podstoupit standartní lékařské postupy, včetně chemoterapie, byla úspěšně z této nemoci vyléčena ve světově uznávané klinice, která se léčbou této nemoci zabývá. Po absolvované léčbě zůstala žít v Asii a byla velice spokojená. Tak,  to popisoval v emailech a sděloval při rozhovorech, můj kamarád, který o ni pečoval a vše potřebné zajišťoval, protože paní neuměla jiný jazyk než češtinu. Posléze jsem z telefonátů kamaráda poznal, že něco není v pořádku. Najednou si paní začala stěžovat na kamaráda, život v Asii a začala posílat lidem v Česku pomlouvačné emaily a se mnou přestala komunikovat.

Jaké bylo mé veliké překvapení, když mi přišlo předvolání na policii k podání vysvětlení. Zde jsem utrpěl obrovský šok! Paní, která byla vyléčena ze zákeřné choroby, podala trestní oznámení, že jsem ji zavlekl do zahraničí. Policie vše řádně prošetřila a zjistila, že k žádnému pochybení z mé strany nedošlo. Vzhledem k bývalému vysokému postavení této paní, zanedlouho proběhly i kontroly finančního a živnostenského úřadu. Kontrola střídala kontrolu. Paní, která mi tuto vykutálenou osobu přivedla, přestala také se mnou komunikovat a jediným kontaktem, který mne informoval o tom, jakou ostudu páchá vyléčená paní, mi podával kamarád, který byl z jejího chování opravdu velice zklamaný. Posluhovačka od ní utekla s tím, že takovou zlou osobu ještě v životě nepoznala. A to Asiaté jsou velice tolerantní lidé. Kamarád mi sdělil, že ke změně v chování došlo, když za ní začali jezdit na návštěvu lidé z Česka, kteří se zajímali o to, jak začít do této kliniky dovážet lidi. Kamarád,který se staral o tuto ,,povedenou,, paní, byl hodný a renezanční člověk. Byl čím dál tím více skleslý a bez nálady. Vyčítal si co se stalo a bohužel tato dáma dokonala své. Kamarád se odmlčoval, až najednou se odmlčel na vždy – ZEMŘEL !  Později jsem se dozvěděl, že měl vážné problémy se srdcem a dle mého názoru srdíčko nevydrželo nápor zla, intrik a smutku, který tato dáma s lidmi okolo ní, na něj vytvářela. A proč to všechno? Pravděpodobně proto, že jedinou smlouvu na spolupráci s klinikou jsem držel já. Nedlouho po smrti mého kamaráda a zjištění skutečného chování této ženy jí bylo zrušeno vízum a odešla žít zpět do této kotliny, zvané Česko. Než odjela z Asie, udělala ze sebe trpící ženu a na základě relace v rozhlasu se lidé v Česku skládali, aby tato žena mohla přiletět zpět do vlasti. Přitom žádný chudák nebyla. Po návratu napsala prý knihu. Nečetl jsem ji. Tato žena napáchala mnoho škody na lidských duších svou manipulací, lží, intrikami, pomluvami, hašteřivostí, pochybnostmi a polopravdami.

Zde se ukázalo zlo v celé své síle. Nebo se ukázala chamtivost a nevážení si svého zdraví?

Bohuslav Větrovský, poradce pro alternativní a přírodní medicínu.

Tento příběh je o ženě, která se vypracovala v modelingu mezi světové topmodelky a zůstala přitom velice skromná, pracovitá a usměvavá na celý svět. Svět modelingu sleduje každý z nás, někdo méně, jiný více. V každém případě všichni zpozorníme, když se hovoří v televizi o topmodelkách. Ne každá žena se stane úspěšnou světovou topmodelkou a vždy se jedná o překrásné ženy. Někdo si myslí, že to jsou jen chodící věšáky na drahé šaty a v hlavě nemají nic jiného, než co si obléci na večerní párty.

Jaké bylo pro mě překvapení, když jednoho letního dne se v mé tehdejší pražské ordinaci objevila překrásná žena. Nevěřil jsem vlastním očím. Ano, byla to jedna ze světových topmodelek. Stála tam zcela jednoduše oblečená v džínách a jednoduchém tričku. Jako by vstoupilo do ordinace sluníčko. Usmívala se a já přemýšlel, kde se tu tak najednou objevila. Vysvětlení přišlo záhy a bylo jednoduché. Přišla se poradit o svém zdravotním stavu. Byl jsem jí doporučen lidmi ve Vídni, kde jsem také působil a proto přijela za mnou do Prahy. Bylinky, které jsem jí doporučil, si nechala okamžitě zajistit v jednom známém vídeňském bylinkářství. Odjela a jaké bylo pro mě překvapení, když ani ne za půl roku se u mě z ničeho nic zastavila a poděkovala za rady, které jsem jí dal, protože jí pomohly. Nyní mi přišla sdělit, že se bude vdávat a abych se podíval do tarotu, zda jí bude manželství fungovat a zda bude šťastná. Zamíchala si karty a vyložila si je na stůl dle mých instrukcí. Vyšlo jí, že přestane s modelingem a plně se bude věnovat své nové rodině a svým dvěma dětem, které se jí narodí. Od té doby jsem ji neviděl.

Jen ze sdělovacích prostředků vím, že je šťastně provdaná a žije se svým světově známým manželem a dvěma dětmi v městě andělů v Americe. Na památku mi zůstala fotografie, na které jsme společně vyfoceni v mé ordinaci.

Bohuslav Větrovský, poradce pro přírodní a alternativní medicínu.

Jednoho dne do ordinace vtrhl, velice rozzuřený, muž. Vyhrožoval mi a žádal, ať mu sdělím, kde se nachází jeho dcera s manželem a malým, ani ne ročním, dítětem. Nechápal jsem, co po mně chtěl, protože jsem nikoho o kom mluvil, ani jeho, neznal. Požádal jsem ho, ať se posadí a v klidu mi vše, co se stalo, vysvětlí. To, co mi pán sdělil, mě velice překvapilo, ba co víc, hodně šokovalo. Jeden z velice známých léčitelů devadesátých let, který je, již nyní po smrti, se postaral o velice bizarní děj celého příběhu.

František, tak se tento léčitel jmenoval, se zabýval energiemi a sestavoval různé přístroje. Byl to velice vzdělaný muž a vystudoval vysokou školu v oboru elektro. Neustále vymýšlel usměrňovače a zesilovače bioenergií. Tak je nazýval a sestrojil přístroj, o kterém byl přesvědčen, že dokáže změnit polaritu lidského těla a že dokáže ovlivnit činnost mozku. Neustále mě navštěvoval a žádal mě, abych prováděl testy s jeho přístroji. Postupně však František ztrácel kontakt s běžnou realitou života a uzavíral se před svým okolím. Došlo to tak daleko, že se odstěhoval ze svého domu, do pojízdného auta a neustále cestoval z místa na místo, protože měl pocit, že ho někdo pronásleduje a chce mu vysát myšlenky z mozku a ukrást mu veškeré jeho vynálezy. Přístroje, které vymyslel, prý velice účinně dokáží ovládnout mysl každého člověka. Z dalšího vyprávění jsem pochopil, že se Františkovi opravdu podařilo sestrojit přístroj, který asi opravdu fungoval.

František si ve svém úsilí našel spojence. Velice vzdělané lidi, kteří vystudovali matematickofyzikální fakultu a také jadernou fyziku. Tito lidé mu pomáhali v sestrojení přístrojů a absolvovali i zkušební testy. Vše si zkoušeli sami na sobě a postupně se propadali do vnímání zcela jiné reality. Ocitli se ve světě jiné reality, než je ta, ve které žijeme. Lékaři by tento stav nazvali schizofrenií. Jaké bylo zděšení člověka v křesle, když jednoho dne zmizela jeho dcera s manželem a malým miminkem a nebyli k dostižení nikde. Doma, ani v práci, ani na telefonu. Nikdo o nich nevěděl. Asi po třech týdnech se doma objevila dcera s miminkem s tím, že František sestrojil přístroj ovládající člověka. Tento přístroj prý dokáže ovládat člověka a ten, kdo tento přístroj ovládá, dokáže podsouvat myšlenky lidem v působnosti tohoto přístroje.

Zde trochu odbočím od vyprávění. František byl opravdu velice chytrý muž a sám jsem vyzkoušel několik přístrojů, které vynalezl. A fungovaly! Tyto přístroje neměly žádné energetické zdroje. Využívaly pouze usměrněný, všude přítomný magnetismus a soustředily ho do jedné plochy o průměru třicet centimetrů. Tato kumulovaná energie velice dobře působila na bolesti těla, které zázrakem dokázala odstranit. Nyní se opět vraťme k našemu příběhu.

Druhý den opět dcera s miminkem zmizely s tím, že František jim řekl, že já jediný budu vědět, kde jsou. Bohužel, nevěděl jsem nic z toho, co se událo do doby, než mi tento příběh nezačal vyprávět zdrcený otec dcery, která byla i se svým manželem zcela pod vlivem Františka. Vzpomněl jsem si, co mi vždy František říkával, co udělá, když se bude cítit ohrožen: „Bohuslave pokud o mně neuslyšíš a nedovoláš se mi, jsem blízko svatého místa, kde budu chráněn před zlem.“ To místo byl jeden z významných křesťanských chrámů na Jižní Moravě. Neprodleně jsme s otcem zmizelé dcery sedli do auta a jeli k chrámu. Zde jsme našli celou rodinu včetně Františka, jak vytváří ochranný kruh kolem svého obytného auta.  Mladou rodinu jsme okamžitě naložili do našeho auta a odvezli zpět domů. Léčba této manželské dvojice trvala lékařům několik měsíců. Po jejich návratu do běžného života se opět vrátili ke své vědecké práci.

A František?  Vyráběl své přístroje a bohužel se ocitl zcela mimo realitu našeho běžného života. Zemřel několik let po této příhodě. A jeho přístroje zmizely v nenávratnu. Pokud nejsou testovány někým jiným a někde jinde.

Mnozí, kteří Františka znali, po přečtení tohoto příběhu si na něj vzpomenou. Dnes by mu bylo více než osmdesát let. Byl to velice geniální člověk, který možná objevil, jak ovládat všude přítomnou energii.

Bohuslav Větrovský, poradce pro alternativní a přírodní medicínu

UNIVERZÁLNÍ LÉK NA RAKOVINU – PROJEKT ALIVIZATROS

Když si vzpomenu na devadesátá léta, vybaví se mi program Alive. Jednalo se o program, který řídila velice vzdělaná a ambiciózní paní se svým super vzdělaným manželem. Oba dva byli akademicky vzdělaní a zastávali velice vysoké posty ve vědeckém světě.

V programu Alive se jednalo o zkoušky univerzálního léku na léčbu rakoviny. Byl jsem k tomuto programu přizván, jako konzultant a byl jsem překvapen účinností tohoto léku. Podával se intravenózně a měl žlutou barvu. Ale nyní pěkně od začátku . . . . . .

Jednoho dne mě oslovil významný lékař, se kterým jsem pravidelně konzultoval rozdíl mezi alternativní medicínou a odbornou medicínou. Já jsem mu posílal klienty, kteří potřebovali lékařskou odbornou pomoc. Oslovil mě s tím, že mě doporučil do speciálního týmu, který bude zkoušet zvláštní lék, který znovuobjevil řecký lékař Alivizatros ve starořeckých spisech. Tento lékař prý zemřel a zanechal po sobě fantastické preparáty a nový lékařský tým se snaží najít složení těchto preparátů, protože přesný postup výroby tohoto léku si vzal tento slavný řecký lékař sebou na onen svět. Po několika dnech přemýšlení jsem kývl na spolupráci, protože mě lidsky zajímalo, o co půjde.

Z toho co jsem viděl, mi běhal mráz po zádech. Viděl jsem pacienty, kteří byli v posledních dnech svého života, a mohu sdělit, že vidět lidi s rakovinou v posledním stádiu, je vždy psychicky náročné. Bohužel, takový je život a tak ho musíme i brát. Byl jsem velice překvapen účinností tohoto léku, který se píchal do žil, každý den jedna žlutá ampule. Viděl jsem zázrak v podobě toho, že člověk, který o sobě ani nevěděl, po čtrnácti dnech aplikace tohoto léku odešel po svých nohou domů zcela zdráv. Ano, znovu opakuji zcela zdráv!!!

Nevěřícně a s bázní jsem vzal onu žlutou životodárnou tekutinu v ampulce do rukou a zkoumal ji, jak jsem jen mohl zkoumat. Zapojil jsem své smysly. Jednalo se o žlutou olejovitou tekutinu, kterou, když jsem mnul, mezi prsty, byla zvláštní svoji vůní, která i připomínala jemný voňavý tabák.

Její účinnost na rakovinu bez rozdílu typu rakoviny byla neuvěřitelná. Bohužel, po vyčerpání originálních výrobků zázračného lékaře Alivizatrose, vyrobili kopii, která byla čirá a bohužel nedosahovala kvalit originálního léku. Po několika neúspěšných následných pokusech byl celý program zastaven.

Ve světě však tento program pokračuje. Neznám účinnost nově vyrobeného a užívaného léku, takže nemohu se k současným účinkům a průběhu kvality léčby vyjádřit. Přesto mě hřeje vědomí, že do dnešních dnů běhá zde hodně lidí, kterým tento lék zachránil život.

Bohuslav Větrovský, poradce pro alternativní a přírodní medicínu