Dlouho jsem přemýšlel jak tyto myšlenky, které mi neustále probíhají hlavou napsat a srovnat. Prostě napsat a zhmotnit tak, aby i lidé pohybující se svou myslí v myšlenkách a činech, mimo medicínu „lege rartis,“ pochopili. Tímto ukážu jak fascinující svět biochemických procesů je naše tělo. Náš skafandr pro Duši a našeho Ducha uvězněného v tomto času a prostoru.
Naše tělo je samostatným věčně bublajícím a přetvořujícím vesmírem. V jednom okamžiku probíhá mnoho biochemických procesů, které jsou zdánlivě samostatné. Ve skutečnosti přesně na sebe navazují nebo dokonce probíhají. To vše, aby se projevily v nedaleké budoucnosti, či dokonce v daleké budoucnosti naší existence.
Je neuvěřitelné jak náš skafandr, již od samého prvního dělení buněk, od spojení spermie a vajíčka, se systematickou přesností tvoří. Má jasno o vizích, které tvoří probíhající procesy tvorby těla.
Jsme zvířata, která vzájemně počala další zvíře, zvané člověk. Historie nás zvířat sahá hluboko do minulosti. Mnoho z nás si myslí, že Darwin se mýlil. Myslíme si, že člověk vznikl z poddruhů jiných zvířátek, až k dnešní dokonalosti. Jiní jsou přesvědčeni, že tomu tak opravdu bylo.
Se zatajeným dechem čteme Knihu knih, ve které se popisuje tvoření Boha. Jsou zde i velká armáda polobohů a následně myšlenkové rozpravy Abraháma. Abrahám je otcem mnoha národů a vnímá Boha samého.
Ano je stvořitelem Judaismu, Islámu, Křesťanství, ale i jiných náboženství, vzdávajících hold Bohu Stvořiteli.
Mnoho učenců bádalo a neustále bádá nad mnohými myšlenkami z minulosti. Děje se tak, protože vnímají, že tyto myšlenky ovlivňují dnešní i budoucí podobu světa. Světa tak, jak ho známe a vnímáme.
Zastavme se u slova myšlenka. Jenom toto slovo nás evokuje k hlubokému zamyšlení. Vyvstává mnoho otázek, nad kterými bádají týmy vědců napříč dnešní vyspělou civilizací. Psychologové, parapsychologové, lékaři, ale i zcela normální lidé pozorující svět.
Kde se bere myšlenka, která tvoří náš svět fantazie? Ten svět postupně zhmotňujeme a realizujeme v našem času a prostoru. To vše se děje ve vyhrazeném prostoru tenkou linií fyzikálních dějů. Mnohé děje naše tělo ani nepostřehne a naše oko nevnímá.
Proč si položíte otázku. Proč, když nás stvořil Bůh Stvořitel nevnímáme vše tak jako on? To zůstává záhadou. Zvláště když v knihách se hovoří o tom, že jsme věrnou kopií Boha samého.
Má co do toho mluvit „Prvotní hřích“?
Je s podivem dnešní doby, jak moc se naše zvířátko snaží vyhladit samo sebe v zájmu humanismu. Kde je ona lidskost? Kde se bere ono cosi, co „opravňuje“ jiná zvířátka k tomu rozhodovat o existenci jiných zvířátek?
Jaké procesy v jejich tělech a hmotě, zvané mozek, probíhají?
Zvířátko zvané „ČLOVĚK“ je bytost, ve které sídlí Duše a Duch. O tuto bytost bojují dva světy entit, z jiných časů a prostorů.
Náš svět, tak jak ho vnímáme existuje v průniku mnoha světů. Zatím lidstvo nedospělo k poznání sama sebe, natož aby dospělo k pochopení tvoření Boha Stvořitele.
Naše tělo je biochemickou laboratoří. Až plně lidstvo pochopí procesy vzniku a destrukce našeho těla, začne vnímat křehkost naší existence. Poté procitne a bude vnímat své „Božské Já“.
Tam se zrodí jiný člověk, jiné lidstvo.