Mistr Jan Hus

Je jedním z velkých synů českého národa. Narodil se kolem roku 1370 v Husinci u Prachatic v chudé poddanské rodině. Učil se číst, psát, počítat a základy latiny, morální pravidla, náboženská pravidla, evangelia o Ježíšově dětství, a to vše se pravděpodobně naučil na farní škole v Prachaticích. Přibližně v 16 letech odešel studovat do Prahy na Karlovu univerzitu, kde získal roku 1393 hodnost bakaláře, roku 1396 mu byl propůjčen titul mistr svobodných umění a téhož roku získal bakalářský grad i na bohoslovecké fakultě. O dva roky později (1398) se jako magister actu regens stal plnoprávným členem akademické obce, což ho opravňovalo k přednášení, vedení disputací a přípravě dalších studentů na promoce. Dne 15. října 1401 byl zvolen děkanem artistické fakulty na zimní semestr 1401–1402 a v roce 1409 se po odchodu většiny učitelů a žáku do Lipska stal dokonce rektorem Karlovy univerzity. V roce 1400 byl vysvěcen na kněze a začal kázat v kostele sv. Michala na Starém Městě pražském. Protože si získal značnou oblibu, byl 14. března 1402 povolán do Betlémské kaple, kde poté působil i jako její správce. V kázáních se jako mnozí jiní duchovní té doby věnoval i kritice církve a nabádal k její reformě.

Inspiroval se učením Johna Wycliffa. V češtině znám jako Jan Viklef, (1331 – 31. prosince 1384) byl anglický filozof, realista novoplatonského zaměření, teolog na Oxfordské univerzitě a propagátor reforem římskokatolické církve. Velká část jeho učení byla oficiálně odsouzena jako hereze. Zde bych chtěl, aby, jste všichni zpozorněli vzhledem k tomu, že na této univerzitě byli členové lóže, která do dnešních dnů velice významně v pozitivním smyslu rozvíjí poznání lidstva. Můj osobní názor je, že Jan Hus byl přijat do této lóže, kde se stal jejím významným představitelem. Viklefovy myšlenky silně ovlivňovaly české vzdělance na přelomu 14. a 15. století, a to Stanislava ze Znojma, Jana Husa, Jeronýma Pražského, Jakoubka ze Stříbra. Anglický viklefovec Petr Payne, který v únoru 1415 přišel do Prahy, se stal významnou postavou českého reformního hnutí. Mnoho z Viklefových názorů později převzala protestantská reformace. Některá díla však ještě nejsou vydána. V Čechách se ujaly Viklefova odkazu všechny husitské směry a za dochování monumentálního Viklefova díla vděčíme do značné míry husitským písařským dílnám. Proto je v českých knihovnách zachováno více rukopisných opisů jeho děl než v Anglii.

 

 

Mistr Jan Hus byl jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky Luthera a Kalvína.

Ve svých náboženských pracích Jan Hus kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev. Katolická církev ho označila za kacíře, jeho učení za herezi a exkomunikovala jej. Římský král Zikmund Lucemburský mu zaručil bezpečný příchod na kostnický koncil, kde byl odsouzen jako kacíř, a následně byl vydán světské moci k upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení. Popraviště mělo být za městskou branou na cestě k hradu Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou píseň Christi virgo dilectissima. Poté, co byl přivázán k hranici, přijel Zikmundův maršálek a nabídli Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si zachoval život.

 

Hus odmítl, dle Petra z Mladoňovic, těmito slovy:

Bůh jest mi svědek, že to, co se mi falešně připisuje a skrze falešné svědky přičítá, jsem ani neučil ani nekázal, nýbrž předním úmyslem mého kázání anem jiných mých skutků neb písem bylo, abych jen mohl odvrátit lidi od hříchu. V té pak pravdě evangelia, kterou jsem učil psal a kázal, ze slov a výkladů svatých doktorů, dnes vesele chci zemříti.

Po těchto slovech byla hranice zapálena. Hranice i s Husovými ostatky byla po upálení vhozena do řeky Rýna, aby si jeho přívrženci neudělali z hrobu poutní místo.

U Husových přívrženců v Čechách způsobila zpráva o upálení hněv a odpor vůči těm, kdo jej vydali na smrt, tj. ke koncilu. Převládlo mínění, že byl odsouzen především pro svou kazatelskou činnost, protože hájil pravdu a neodchýlil se od učení církve. Jeho odsouzení bylo chápáno i jako odsouzení Českého království a jeho pořádků.

Dne 2. září 1415 byl koncilu v Kostnici odeslán protestní list, opatřený 452 pečetěmi českých a moravských šlechticů. O týden později, 11. září 1415 vydala i pražská univerzita osvědčení o bezúhonnosti a pravověrnosti Jana Husa.

Smrt dvou českých kazatelů Jana Husa a Jeronýma Pražského způsobila eskalaci napětí uvnitř Českého království, která posléze vedla k husitské revoluci. Záhy se začaly objevovat nejrůznější texty, popisující činy, myšlenky i smrt obou odsouzených. Sloužily mimo jiné i liturgickým účelům. Památka Jana Husa byla slavena již při prvním výročí jeho upálení v roce 1416.

V roce 1999 prohlásil papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jana Husa i následných obětí a rozdělení v českém národě a vyzval k usmíření a historickému hodnocení jeho osobnosti bez předsudků. Přes obecně rozšířené mínění, však Jana Husa explicitně za reformátora církve neprohlásil, pouze konstatoval, že tzv. „Husovská komise“ byla založena s cílem přesněji stanovit místo, které Jan Hus zaujímá mezi těmi, kteří usilovali o reformu církve. Některé údajné Husovy názory (například ty, že kněz ve smrtelném hříchu nehodně udílí svátosti nebo že církev je tvořena výhradně předurčenými ke spáse), jsou katolickou církví hodnoceny jako teologicky vadné nebo přinejmenším kontroverzní.

K jeho odkazu se hlásili husité a později i další církve a společnosti vzešlé z české i protestantské reformace. Husité zahrnovali většinu české populace v Českém království, vytvořili tak velkou vojenskou sílu a během tzv. Husitských válek porazili několik křížových výprav. O století později bylo více jak 90 % obyvatel českých zemí nekatolických a někteří stále následovali učení Jana Husa a jeho nástupců.

  • Datum jeho upálení se stalo českým státním svátkem.
  • Jako svého svatého mučedníka spolu s Jeronýmem Pražským uctívá Jana Husa Česká starokatolická církev
  • Pro Církev československou husitskou je výročí jeho smrti největším svátkem.

 

Rodný dům