Svatý Vojtěch

Hodně jsem přemýšlel, jak vám přiblížit život další z velkých osobností českého národa. Člověk se kterým vás chci seznámit je bytost, která významným způsobem ovlivnila hned několik národů. Český, Polský, Německý, Maďarský, ale i další národy, které k němu také vzhlíží. Svatý Vojtěch je národním patronem Čechů a Poláků. V Polsku ho znají pod jménem Wojciech a v Maďarsku od jménem Béla.

V zahraničí je znám zpravidla pod svým biřmovacím jménem Adalbert. Pod tímto jménem je znám i v chrámu sv. Víta na Pražském hradě na dřevěných vratech z 19. století.

Narodil se na hradě Libici asi roku 956, dle některých pramenů o tři roky dříve, a to jako pátý syn Střezislavy. Byl z rodu Slavníkovců, kteří vládli na větší části území dnešních východních Čech. Z hradu, jehož trosky se nacházejí blízko Poděbrad, Slavníkovci ovládali Polabí od pozdějšího Kolína až po hranici Krkonoš a Orlických hor. Brzy po narození však dítě silně onemocnělo, a to tak vážně, že se mnozí obávali jeho smrti. Nakonec se uzdravilo a již tato událost se stala pozdějším hagiografickým námětem. Více o tom hovoří legenda:

„Když pak bylo děťátko odkojeno, dostalo velikou horečku, takže se rodiče hrozili, že se blíží jeho smrt a všichni, kdo viděli jasnou tvář dítěte, byli pohnuti k slzám. Po těchto slovech jej položili na oltář Panny Marie, a okamžitě polevila bolest, nemluvňátko přišlo úplně k sobě a úplně se uzdravilo.“

Vojtěch měl 5 sourozenců. V roce 962 ho jako malého chlapce biřmoval při své návštěvě Libice magdeburský arcibiskup Adalbert. Základní vzdělání Vojtěchovi zprostředkovali kněží z Libice. Ve studiu pokračoval v Magdeburku, kde jako nadaný žák působil devět let (972–981). Po svém návratu ze studií získal první stupeň vyššího kněžského svěcení – podjáhenství a stal se pomocníkem prvního českého biskupa Dětmara. Po jeho smrti se Vojtěch stal druhým pražským biskupem. K volbě došlo 19. února 982 za účasti Boleslava II. na Levém Hradci. Vojtěchova investitura proběhla ve Veroně císařem Otou II.. Biskupské svěcení mu poté udělil metropolita Willigis. Vojtěch byl odhodlaným šiřitelem křesťanské víry. Biskupských povinností se Vojtěch ujal se značnou důsledností a s mladickým zápalem se pustil do duchovní i sociální obnovy své diecéze. Přitom žil asketicky a s chudými se dělil i o svou stravu. Dle legendy svůj příjem dělil na čtyři díly, čtvrtinu si ponechával na své výdaje, další část na zkrášlení chrámu, třetí na výživu kanovníků a čtvrtinu rozdal chudým. Přes všechno úsilí ani po šesti letech s velmoži příliš nehnul. Byl jim trnem v oku pro své mravní požadavky, a proto kde mohli, tam ho znevažovali a vytvářeli překážky jeho snahám o reformy. Na jejich straně byli proti Vojtěchovi i někteří duchovní a na předním místě vladař Boleslav II., zvaný Pobožný. Podstatnou příčinou konfliktů bylo to, že obyvatelé země ve svém způsobu života stále dávali přednost pohanským způsobům. Nechyběl ani výskyt mnohoženství a kněžstvo nežilo dle Vojtěchových požadavků ani v celibátu. V převážně pohanských krajích – v Čechách, na Moravě a v Uhrách, se snažil vymýtit největší nešvary tehdejší společnosti, zejména obchod s otroky, mnohoženství a alkoholismus. Vojtěch v roce 988 znechuceně opustil Prahu a odcestoval společně s bratrem Radimem k papeži Janu XV. Z Říma odešli do kláštera Monte Cassino, později do řeckého kláštera ve Valle Luca a nakonec do reformního benediktinského kláštera na římském Aventinu. Zde s podporou papeže složil 17. dubna 990 řeholní slib. Odchod biskupa z jeho působiště nebyl pro české knížectví dobrou vizitkou. Proto český kníže Boleslav II. vyslal poselstvo, které mělo Vojtěcha přesvědčit k návratu. Ten žádosti v roce 992 vyhověl. Do Prahy s sebou přivedl skupinu italských mnichů a pro ně založil Břevnovský klášter, který byl jako první mužský klášter v Čechách vysvěcen 14. ledna 993. Poměry v českém knížectví se však od Vojtěchova odchodu nijak nezměnily.

 

Lebka svatého Vojtěcha

 

Po vyvraždění Slavníkovců Vojtěch pobýval v klášteře sv. Alexia na Aventinu, později se odebral do Polska ke knížeti Boleslavu Chrabrému s cílem podniknout misijní cestu k pohanským Luticům nebo Prusům. Za cíl byly nakonec vybrány pobaltské Prusy. Misie vedla podél břehů Visly a Gdaňského zálivu. Roku 997 dorazil spolu se svými druhy a polským vojenským doprovodem do Sambie, nejbohatšího kraje Pruska. Během obtížné evangelizace nechal Vojtěch mýtit i pohanské posvátné duby. Při svém misijním působení byl varován, že si misii pohansky věřící Prusové nepřejí, že může být potrestán i smrtí, a bylo mu řečeno, aby Prusko jako misionář opustil. Vojtěch ale misie neukončil. 23. dubna 997 byl na jednom z pro pohany posvátných míst – posvátném háji Kunterna, neboli také Romovské pole, které měli pohané za posvátné. Ti se přihnali, udeřili ho prý nejprve veslem, pak ho probodali oštěpy, a nakonec jeho useknutou hlavu narazili na kůl. Jiné prameny popisují smrt Vojtěcha následovně:,,Bezbožní muži s sebou vedli i dva Vojtěchovy nemilosrdně svázané bratry. Tam mu sedmi kopími probodli jeho krásné tělo. Tehdy k tomu, jehož kopí mělo zasadit první ránu a jenž ho s posupnou tváří postavil na místo, kde měl být zabit, pronesl slabým hlasem jedinou větu: „Co chceš otče?“ Nejprve mu probodl srdce zuřivým vztekem rozpálený vůdce bezbožné tlupy a ostatní potom, soptíce zlobou, zločin úspěšně dokonali. V okamžiku smrti se mu však pouta na rukou sama uvolnila při pádu do tvaru kříže. Ušlechtilou hlavu svatého muže pak oddělili od ostatního těla a dali střežit spolehlivou stráží. Jeho průvodce propustili, aby o Vojtěchově smrti přinesli zprávu“. Vojtěch je pro svou smrt při evangelizační činnosti římskokatolickou církví považován za mučedníka. Boleslav Chrabrý se chopil příležitosti získat pro mladé polské knížectví vlastního mučedníka a světce. Vojtěchovy ostatky od Prusů vykoupil tak, že kolik vážil Vojtěch, tolik vyplatil zlata. Ostatky Vojtěcha uložil v katedrále v Hnězdně. Papež Silvestr II. tam u jeho hrobu založil r. 1000 arcibiskupské sídlo. Stalo se tak na Boleslavovo přání a pod patronací císaře Otty III.. Prvním arcibiskupem se tam stal Vojtěchův bratr Radim, řeholním jménem Gaudencius. Téhož roku císař Vojtěchův hrob navštívil a vyžádal si jeho relikvii pro kostel Vojtěcha a Pavlína v Římě, který je dnes zasvěcen apoštolu sv. Bartoloměji. Silvestrem II. byl Vojtěch svatořečen již dva roky po své mučednické smrti. K úctě sv. Vojtěcha v Polsku, Německu a Římě se přidaly i Čechy. Jejich panovník Břetislav I. však příliš svérázným způsobem. Při vojenské výpravě v roce 1039 ukořistil tělesné ostatky sv. Vojtěcha a dopravil je do Prahy. Podle Kosmova svědectví byly ostatky uloženy i s ostatky pěti bratrů v rotundě sv. Víta do r. 1060 a pak je Vratislav II. umístil ve zvláštní kapli.

Pozdější zkoumání, vedené antropologem Emanuelem Vlčkem, potvrdilo, že autentické Vojtěchovy ostatky jsou uloženy v pražské katedrále, ostatky z Hnězdna a Cách jsou tudíž falzem.

Svatý Vojtěch společně, se svatým Václavem patrony České země.

Pokračováním užívání této stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít